Seděl jsem u mé oblíbené značky piva k hospě se zetěm Aleše Filipa - Petrem, když na mne vyvalil, zda bych nechtěl jet letos na Jadran na jachtu. Jako, že tchán má kapitánský lístek a že hledají do posádky mladý. Ani jsem se nerozmýšlel a hned mu řekl ano. Slyšel jsem totiž, že je to jeden z nejlepších zážitků. No, a pak už jsem se jenom tři měsíce těšil. Uteklo to jako voda a už tu byl odjezd. Do Chorvatska jsem jel již po několikáté a cesta nezklamala, byla jako vždy úmorná. Ráno jsme vylezli z vedra auta do vedra v maríně. Zprvu se mi nechtělo věřit, že obsah dvou aut nastěhujem do tý malý bakelitový skořápky. Ale podařilo se, naštěstí je tento typ lodí nafukovací.

A už je tu první odražení a jedem na moře. Jo, jo, zprvu to vypadalo na projížďku na Vltavě, to však pouze do doby než Aleš vydal příkaz k vytažení plachet. Jaké bylo pro mne překvapení, když jsem viděl, že jedna plachta je namotaná kolem jakési přední tyče a druhá je schovaná ve stěžni. Během malé chvíle byly plachty napnuty, motor dobublal a jelo se na vítr. Další překvapení mne čekalo ve chvíli, když jsem se dozvěděl, že jedem více méně proti větru. Naštěstí jsem měl z fyziky vždycky slušné známky, tak mi stačila krátká přednáška z aerodynamiky.

O něco menší překvapení pro mne bylo, když se mi při porovnávání věcí v lodi během plavby začalo dělat pěkně šoufl. Že by mořská nemoc? Musel jsem urychleně na palubu. Náklon byl slušný a v předozadním směru to taky pěkně houpalo. Za hodinu už mi bylo dobře, ale jít si dolů nabrat "blbě" jak říkal Zdeněk, se mi však nechtělo. Protože jsme vyplouvali z důvodu přebírání lodi v maríně poměrně dlouho, nebyl první den až tak dlouhý. Blížil se večer a my přistáli v romantické zátoce. Při prvním večerním koupání v moři nás osvětlovalo zapadající sluníčko a dělalo takové ty efekty jako co jsou vidět v těch amerických dojácích.

Ráno jsme se probudili, nasnídali, dali štamprle s Neptunem a vyrazili na dlaší plavbu.
Byl to vskutku hezký zážitek, během kterého jsem poznal jednak jak se jachta ovládá, jak se na moři naviguje, komunikuje s ostatními. Nesmím však opomenout i to, že jsme hlavně cestovali. Viděli spoustu zajímavých přirodních vytvorů, na strovech se pán Bůh vyloženě vyřádil. Parádnicky vyerodované, zvrásněné vápence, živý modmořský svět, města, lidi, atd. Z přírodních krás na mne udělala největší dojem jeskyně na ostrovu Viz. Popisoval bych to cca dvě stránky proto bude nejlepší, když všem kdo tam nebyli, doporučím, aby se tam jeli podívat. A nejlépe na jachtě. Ve skrze to, že jedeme na lodi jsem měl pocit jakési vyjjímečnosti. Však se sem ostatní lidi jen tak nedostanou. Sám jsem do Chorvatska jezdil na pobřeží, ale tohle je úplně něco jiného.

Při závěrečném účtování s dojmy musím jednoznačně říci, že jsem velice vděčný Alešovi, že mne na tuto výpravu s sebou vzal. Při tom účtování jsem však zjistil, že můj zážitek byl vylepšený ještě o jednu věc, která není zcela na první pohled vidět a bere se jako samozřejmost. Myslím tím zorganizování celé výpravy pěti lodí. Vymyšlení názvu, loga akce, úžasná trika, webovské stránky, za které by se nemusela stydět jakákoli firma, písemné podklady, duše akce, atd. Ptal jsem se Aleše, kdo to má na svědomí a dozvěděl se, že Robert a Vlastík. Rád bych tedy touto cestou a to za celou naši posádku i jim poděkoval. Rád bych jim popřál, aby i napřesrok měli dostatek energie podobnou akci dát dohromady. Hlásím se jako dobrovolník s pomocí. Jo a určitě jedu (když mě Aleš vezme).

Mějte se krásně,
užijte si sluníčka.

Zdraví
    Kuba Tučka